Jeffersonův institut, ráno
"Ahoj Kůstko!"
Zvedla hlavu, zase už měla ten zvláštní pocit a když se na něj podívala, jak tam stál, musela se usmát.. Po chvíli si ale všimla jeho výrazu.
"Co tu děláš tak brzy?" zeptala se a podívala se do země.
"Víš.. našli další ostatky. Myslím, že to souvisí s tím naším případem."
"Jak si tím můžeš být tak jistý?" snažila se ho přesvědčit, že je v pořádku. Ale ve skutečnosti mu věřila. Vždycky mu věřila.
"Prostě si to myslím"
"Tak dobře, jedeme, ne?" nechtěla se hádat.
"Jasně, tak pojď."
Místo činu
Soustředila se zase jen a jen na práci. "Byla to žena, věk kolem třiceti, byla tu zahrabaná tak dva týdny..."
Víc už ani nemusela říkat. Podívali se na sebe.
"Odvezem ji do institutu, ať víme, na čem jsme." dostala ze sebe.
"Myslíš, že to byl ten Richie?"
"Já nevím.. každopádně Angela se ho pokusí nakreslit, mohlo by nám to pomoct. A taky musíme zjistit, kdo je tahle oběť."
"Jo.. to jo.. máš pravdu.."
V institutu
"Na kostech jsou vidět zlomeniny, někdo ji hodně mlátil.. a tuhle ránu už bohužel nepřežila." ukázala na lebku.
"Lidi, mám to!!" byla to Angela. "Je to Jennifer Masonová.. a.." najednou se tvářila divně.
"Co je Angelo?"
"Ne, tohle se ti nebude líbit.." řekla smutně.
"Tak ven s tím!"
"Byla to antropoložka.."
"Cože?" divili se všichni současně.
"Jo, je to tak.. Tempe, prosím.." podívala se na ni tázavým pohledem.
"Ne, neznala jsem ji."
Angela si oddychla, ale Tempe zdaleka ne. Zatracený případ! Najednou si na něco vzpomněla.
"Angelo, byl za tebou ten doktor, aby popsal toho Richieho?"
"Ne, ještě tu nebyl."
"Tak doufám, že brzo příjde.."
Už to nemohla vydržet. Potřebovala být sama. Zamířila do kanceláře.. a najednou do někoho vrazila.
"Omlouvám se, já.. " vykoktala, než si všimla, kdo před ní stojí - Hannah. Jako kdyby dostala poslední ránu. Uvědomila si, že se musí chovat normálně a tvářit přátelsky.
"Jéé, ahoj Hannah! Ráda tě vidím." nuceně se usmála, ale všimla si jejího podezřelého pohledu.. prokoukla ji.
"Tempe, já tebe taky. Co se děje?"
"Co by se mělo dít?"
"Já jen, že se chováš divně, tak se ptám proč."
Už to nevydržela. "Do toho ti nic není! Já se taky nestarám o to co-" vyjela na ni.
"Tak promiň, noo.." přerušila ji "neviděla jsi Seeleyho?"
"Ne, neviděla" odsekla a zavřela za sebou dveře. Bože, co se to děje? Sedla si ke stolu a zapnula laptop. Z očí jí tekly slzy. Chtěla se po dlouhé době podívat na svoji rozepsanou knihu, když náhle zjistila, že jí přišel nový e-mail. Otevřela ho a zůstala zděšeně zírat...
Stálo tam: "Drahá Temperance, věřím, že jste už našli Jenny Masonovou. Byla fakt chytrá - stejně jako ty a Lilly. Doufám, že tě to napadlo... jste všechny stejné. Lilly i Jennifer na to doplatily, ale na tebe čeká něco lepšího. Příjdu si pro tebe ať chceš nebo ne. R."
no co to jako je?? toto jsme si teda nedomluvily :D je to pěkné ale chci tu okamžitě další část protože toto je na mě moc!!