Brzy ráno, u Bootha
Booth se probudil asi po hodině neklidného spánku. Podíval se vedle sebe na Hannah, která se ze spaní usmívala. Pomyslel si, jak je krásná, a že větší štěstí už mít nemůže. A přece nebyl šťastný, tak jak by měl být. Pořád musel myslet na svoji nejlepší kamarádku a kolegyni. Vlastně už ani nespal, protože se mu zjevovala i ve snech.. Když spal, připadal si tak šťastný, a to každodenní probuzení ho zabíjelo. Zabíjelo ho to, že není s ní.. Ale on už nemohl dopustit, aby se objevovala v jeho snech.. Musel jí dostat z hlavy. Má přece Hannah. Svojí Hannah. Napadla ho jedinná možnost. Musí to udělat. Až dořeší tehle případ, požádá Hannah o ruku. Vlastně to měl udělat už dávno, alespoň by už konečně přestal myslet na Brennanovou. Alespoň doufal, že to tak bude, když si Hannah vezme. Ale co když ne? Co když ani nechce?
V duchu se okřikl, a vzpomněl si na ten případ. Jak se před ním snažila být v pohodě, ale poznal, že jí to trápí. Vždycky to poznal. Vždyť je to jeho kamarádka, sakra! A teď, když ho nejvíc potřebuje se on chová jako idiot! Přemýšlel.. všechny ty ženy.. byly jí tak podobné.. ale vůbec to nedávalo smysl. Takhle seděl asi půl hodiny, než si uvědomil, že by měl jít do práce, nebo za ní, stejně už spát nebude. Potichu vstal, oblékl se a zapnul telefon, který za chvíli začal zvonit. Byla to Kůstka. Ulevilo se mu a vzal to.
"Boothe?" ozvala se hlasem, který nepoznával. Něco nebylo v pořádku.
"Kůstko? Jo, jsem tu. Co se děje?"
"S-střílejí po mně.. Teda stříleli, ale myslím, že se vrátí.."
Zděsil se, a vyčítal si, že jí nechal samotnou. "Vydrž, hned jedu za tebou. Bude to dobrý.. Kde vlastně jsi?"
"Utekla jsem domů."
"Tak se schovej nejlíp do koupelny a zamkni. A hlavně se nepřibližuj k oknům, jasný?"
"Jasně. Vím, co mám dělat když po mě někdo střílí."
"Tak já jedu, za chvíli jsem u tebe."
Byt Temperance Brennanové
Ulevilo se jí, když slíbil, že přijede. Ale zároveň dostala strach. Co bude dál? Kam půjdou?
Ozval se zvonek. A pak zaslechla jeho hlas. "To jsem já, otevři."
Vylezla z koupelny a odemkla vstupní dveře. "Boothe!" Měla podivné nutkání se mu vrhnout kolem krku, ale neudělala to. Ovládla se.
Místo toho ji objal on. "Ani nevíš, jak se mi ulevilo, že jsi v pořádku. Musíme pryč, tady tě můžou najít."
Odtáhla se a přikývla. Booth vytáhl pistoli a zašeptal: "Za mnou."
"Ty myslíš, že tu ještě jsou?"
"Nevím, ale nebudu riskovat."
V autě..
"A kam chceš vlastně jet?" ptala se. "Do institutu?"
"Asi jo, pořád je to nejbezpečnější místo. Zůstanu tam s tebou a ty mi řekneš, co se přesně stalo."
"To jsem zvědavá, jak se bude tvářit Hannah, až se to dozví."
"Bude to muset přežít. A zatím nic neví, tak to neřeš."
"Dobře." A ještě dodala "Nechtěla jsem vám zkazit den."
"Tak a dost! Ty si myslíš, že mi na tobě nezáleží, nebo co? Vždyť tě málem zastřelili a ty tu teď plácáš kraviny o Hannah!"
"Promiň, ale je to tvoje přítelkyně."
"Jo, to je, ale nechápu, co to má dělat s námi a s případem. Nebo mě tu nechceš?"
"Ne, tak to není, Boothe. Já jen... Prosím, zapomeň na to." Pokusila se o úsměv.
"Dobře. A ty taky promiň, nechtěl jsem na tebe tak vyjet. Jen mám strach.."
"Já vím.. " rozbrečela se.
Chytil jí za ruku a podíval se na ni. "To bude dobré, Kůstko."
"Ne, nebude... budeš se asi hodně zlobit.." rozhodla se, že mu to musí říct.
______________________________________
Pokračování přístě
[Jak jste si všimli, udělala jsem "oficiální" logo v PS, ale stejně nic moc. Už mám napsanou další část, takže se máte na co těšit! :D Snad se líbí.]
sharya | 
To logo je nádherné :)) moc se mi líbí a teď k povídce :))...je úžasná!! Jsem ráda, že mu zavolala a on přijel :)) Jsem ráda, že je tu pro ni, když ho potřebuje :))...jsem zvědavá na další část a těším se :)) moc se těším :))