Byt Seeleyho Bootha, ráno
Probudila se ráno, a zjistila, že leží vedle Bootha, který ještě spal. Ruku měl obtočenou kolem jejího pasu a druhou jí držel. Přemýšlela, co dělat.. Moc dobře si uvědomovala, že tady nemá co dělat, a taky to, že leží na polovině postele, kde obvykle je Hannah...Chvíli se ještě dívala na Bootha, a pak se koukla na budík.. "Bože,musím do institutu," pomyslela si. "Boothe," zašeptala. Nechtěla ho budit, ale jinak to opravdu nešlo.
"Ahoj, zlato," usmál se na ni.
"Zlato?" divila se.
"Promiň.. něco se mi zdálo. Jak ses vyspala?"
"Ale docela to šlo," lhala. Nespala skoro vůbec.. Přerušil ji telefon.
"Prosím, Brennanová."
Byla to Angela. "No, ahoj Tempe, jak je?" ptala se starostlivě, po dlouhém hovoru minulý den, kdy jí Tempe vypověděla o události v Jeffersonu a také, že je u Bootha..
"Nic moc, potřebuju to Jeffersonu.. Musím ještě prozkoumat ty ostatky."
"A co když se tam vrátí? Chce tě přece zabít?" ptala se vystrašeně.
"Sweets říká, že do Jeffersonu už nepůjde."
"Odkdy zrovna ty věříš Sweetsovi?" divila se Ang.
"Třeba ode dneška," usmála se a pak dodala "Neboj, nic se mi nestane, Booth už zajistil i ochranku." dodala s menší nechutností a podívala se na něj.
"Booth má o tebe strach, zlato. Jako my všichni."
"Já vím, Angie.. Takže za chvíli v Jeffersonu.. Ahoj!"
"Papa"
Jeffersonův institut
Booth ji odvezl až k institutu a dovedl ke dveřím.
"Dál už trefím sama," začala, když ji chtěl odvést až do laboratoře.
"No, tak já pojedu na FBI, možná už mají nějaké nové informace."
"Dobře.." sklopila hlavu. Booth se k ní přiblížil a objal ji.
"Zvládneme to, Kůstko. Jsi nejlepší antropoložka na světě," povzbuzoval ji.
"Já vím," usmála se a dodala "A ty nejlepší agent FBI, kterého znám."
"Díky," pousmál se. "Dávej na sebe pozor, zavolám ti."
"Jasně, ty taky."
Dala se do prohlížení kostí. Stejně netušila, co ještě hledá, příčinu smrti už měli u všech obětí. Dvě probodnuté, jedna umlácená k smrti. Nedávalo to smysl. Jedinné možné vysvětlení - psychopat. Ale kde ho hledat?
Vyrušila ji Angela, která už na dálku křičela: "To bys nevěřila, našli obal!"
"Co křičíš? Jaký obal?" nechápala.
"No, volal Booth.. chtěl mluvit s tebou, ale řekla jsem mu, že máš práci.. Noo a řekl, že někdo našel na ulici ležet pouzdro od zbraně! A představ si, že je to ta samá, ze které pochází naše kulka."
"To je skvělé, Angie! Ať nám to sem pošlou, mohly by tam být otisky prstů," přece byla malá naděje..
"Jojo, Booth už jede." usmála se Angela. "Mimochodem, zdá se mi, že se poslední dobou chová divně, když tě vidí."
"Vážně?.. Jak to myslíš divně?"
"Noo, pořád se na tebe dívá a usmívá se.." začala Angela.
"Hele, nech toho!"
"Dobře, dobře.. už jsem zticha."
__________________________________________________
Pokračování příště
[Omlouvám se za krátkou část, budu se snažit co nejdřív napsat další díl..]
Hehé... :D