Druhý den ráno, byt Temperance Brennanové
Probudil ji vyzvánějící mobil. Vyskočila z postele a natáhla se po něm. "Prosím, Brennanová," ozvala se ospale.
"Doktorko," byla to Cam.. "Neruším?"
"Ne, právě jsem vstala. Co potřebujete?"
"Už přivezli tu starověkou kostru, tak bysme vás tady potřebovali."
"Jasně, hned jedu do Jeffersonu."
"Dobře, tak si pospěšte. Doktor Hodgins totiž dělá jeden z těch jeho pokusů a-"
"Tak mu to zakažte," moc dobře věděla, jak to může dopadnout..
"Pokusím se, ale nejsem si jistá, že mě poslechne."
"Tak se snažte, já tam jedu."
Jeffersonův institut
Doběhla do laboratoře, byla docela zvědavá, co se tam děje.. Pak si všimla Hodginse.
"Já vím, že se na mě budeš zlobit, ale.." díval se do země. A pak si všimla lebky, která byla rozlomená na několik částí.
"Co jsi proboha vyváděl?"
"Totiž.. to jsem nebyl já, ale Wendell."
"Ale ty jsi vymyslel ten pokus," ozvalo se z rohu, kde stál Wendell.
Hodgins chtěl něco namítnout, ale Tempe ho zarazila. "Už dost, vy dva! Hodginsi, běž prozkoumat mikroorganismy z půdy," podívala se na něj.
"Jasně šéfe! Ale chápeš, že nebýt tady Wendella by se můj geniální pokus s lebkou podařil?"
"Jo, chápu," přikývla. "Ale teď už běž."
"Ale jsem pořád král laborky, ne?"
Podívala se na něj přísným pohledem, tak se radši otočil a odešel. Wendell po chvíli proklouzl za ním.
Tempe se věnovala ostatkům celý den. Nejdřív dala dohromady prasklou lebku. A potom s Hodginsovou pomocí zjistila, že šlo opravdu o starověkou kostru římského vojáka. Také se snažila zjistit příčinu jeho smrti. Mezitím se Angela pokoušela o přibližnou podobiznu toho Římana.
Už bylo pozdě, když za Tempe přišel Hodgins. "Jdeme s Angelou domů, měla bys jít taky."
"Jo, hned půjdu. Stejně toho bez vás moc neudělám a ta kostra nespěchá," pousmála se.
"Tak to jsem rád a Angela jistě taky. Zatím ahoj, uvidíme se zítra."
"Ahoj!" Přišlo jí zvláštní, že za ní nepřišla Angela, ale nedivila se tomu. Bylo jí teď často špatně. Těhotenství dá holt zabrat. Ale Hodgins se o ní postará. Byla si jistá, že ho poslala ona, aby jí řekl, ať jde domů. Musela se usmát, a rozhodla se, že půjde.
Byt Temperance Brennanové
Ani nevěděla, že je tak unavená. Stála před dveřmi svého bytu a hledala klíče. Když najednou zjistila, že je pootevřeno. Bylo to divné, nevzpomínala si, že by zamykala a tak jí napadlo, že na to ráno prostě zapomněla. A bylo to docela reálné, protože se celé dny usilovně snažila nemyslet na Bootha.
Vešla a rozsvítila. Nikdo tam nebyl. Na chvíli se jí ulevilo, ale vzápětí zaslechla kroky a než se otočila, někdo ji zezadu chytil. "Tak a tentokrát mi neutečeš, děvenko!" zamumlal a než se zmohla, aby něco řekla, nacpal jí do obličeje nějakou omamnou látku, že okamžitě omdlela. Odtáhl ji do auta a odjel pryč..
_______________________________________________________________
Konec 11. části
[Já vím, že mě asi zabijete za ten konec :D Budu se snažit napsat pokráčko co nejdřív..Jinak, co myslíte? Kdo je ten únosce? :D]
Kristin | 2. července 2011 v 20:29 | 
Super poviedka ... Hodginsov pokus super! Bojím sa ale o temperance