na Blog.cz

Booth se probudil vedle Hannah a první co si uvědomil, že mu zvoní mobil. Mezitím stačil postřehnout, že je 1 hodina ráno. "Co se sakra děje?" pomyslel si a vzal to.

"Booth"

"Boothe, tady Angela.. prosím tě, není u tebe Tempe?"

"Kde by se tu vzala, Ange, takhle v noci..? Neblázníš?" divil se.

"No, víš.. mám o ní docela starost. Už od večera mi nezvedá telefony. Je to fakt divné.."

"Teď bude asi spát, ne?" řekl ironicky.

"Hele, já jí znám.. říkala, že bude psát tu novou knihu a teď.. dojela bych k ní, ale není mi dobře."

"No tak fajn, zajdu jí zkontrolovat, abys měla klid, jo?" dělal, že je to zbytečné, ale ve skutečnosti dostal strach.

"Děkuju," rozloučila se Angela.

Booth tiše vstal, aby nevzbudil Hannah, oblékl se a vydal se ke Kůstce. Nemyslel si, že by se jí něco stalo, vždycky se o sebe uměla postarat. Ale přece jenom měl strach..

Tempe se pomalu začala probouzet. Zjistila, že leží svázaná na podlaze v nějaké temné místnosti. Kupodivu měla svázané jen ruce a tak se jí podařilo vstát. Jako první jí napadlo, že se jí to všechno zdá. Ale pak si vzpomněla na ten večer...

Najednou zaslechla odněkud hlasy. "..Běž ji zkontrolovat, myslím, že se už probrala," říkal nějaký muž.

"Ale pane.." odporoval mu druhý.

"Dělej a hned!" zařval.

"Ale co když..?"

"Co tím myslíš?" vyjel na něj.

"Noo, já.. nechci dopadnout jako Charlie."

"Ten pitomec, co neuměl ani pořádně mířit Může si za to sám!"

"Ale.."

"Tak dělej, sakra! Od čeho tě platím?"

"Dobře, už jdu."

Vzadu se otevřely dveře a Kůstka na chvilku spatřila místnost, vypadalo to jako nějaký sklad v podzemí, protože tam ani nebyly okna. Vůbec ji nenapadalo, kde by mohli být.. Ze dveří vystoupil jakýsi mladík. "Tak vidím, že už jsi vzhůru," pousmál se.

"Co se mnou chcete dělat?" musela se zeptat.

"Můj pán má s tebou nevyřízené účty.. Jen si s tebou trochu pohraje a pak budeš mít klid. Hold to tak už chodí, princezno," zašklebil se.

Nevěděla, jaké nevyřízené účty a ani co myslí tím "budeš mít klid" , jestli ji chce zabít, nebo pustit, ale reálnější byla ta první možnost. A ona nemohla nic dělat. Vůbec nic. Nikdo o ní nevěděl, mobil taky neměla.. Nesměla na sobě dát znát, že se bojí.

"Chci mluvit s tím tvým pánem," řekla a z jejího hlasu vůbec nebyl znát strach.

"Neměla bys chtít."

"Jestli mě chcete zabít, tak to stejně uděláte, ne?"

"Tak dobře, vyřídím mu, že s ním chce slečinka mluvit.."

"Děkuju za služby," pousmála se nuceně.

Když uviděl otevřené dveře bytu, věděl, že Angela měla pravdu. Něco není v pořádku. Otevřel a vstoupil dovnitř. "Kůstko?!" zavolal do ticha. Žádná odpověď. Rozsvítil a prošel celý byt. Nikdo tam nebyl. Pak si všiml něčeho na stole, byl to nějaký popsaný útržek papíru, rychle se tam rozběhl a četl:

Udělalo se mu nanic, vždyť ještě před pár hodinami byla v pořádku. Kdyby byl s ní, nic by se jí nestalo.. Teď se musí soustředit na jedinou věc. Musí pátrat, protože tehle papírek ještě není důkaz, že je mrtvá.. A on cítil, že žije, že ještě není konec.. že jí musí pomoct, i kdyby se dělo cokoli na světě. Sám sebe ujišťoval, že doufali, že ten vzkaz najde později a on má tedy náskok. V tu chvíli dokázal vnímat jen jedinné - kdo je ten záhadný "R."... A pak ho to napadlo. Musí si promluvit s Addamsem, protože jedinné čím si byl jistý je to, že to souviselo s tím pitomým případem.

____________________________________________________________

[Snad se líbí, i když ten konec.. já vím, hned bude další díl. Tamči, můžeš to brát jako překvápko k narozkám, protože vím, jak tuhle povídku ráda čteš ;D ]