na Blog.cz

Probudila se a chvilku nebyla schopná si vzpomenout, kde je a co se vlastně stalo. Pootevřela oči a zírala na zatažené okno, přes které probleskovaly paprsky vycházejícího slunce. Pak si uvědomila, kde leží a s kým.. Ležela Boothovi na hrudi. On ji držel kolem pasu těsně u sebe. Nevěděla jestli spí, nebo ne a bála se pohnout a podívat se mu do očí.. Neovládla se. Stalo se to, po čem toužila, ale zároveň se toho bála. A nenáviděla se za to. Podvedla svoji kamarádku Hannah. Vyspala se s jejím přítelem.. Věděla, že za chvíli všechno zkončí. Booth miloval Hannah. Nemohli bý spolu, nikdy. Jen se bála, jestli spolu dál dokážou pracovat, tolik se bála, že ho ztratí...

"Tempe?" zašeptal.

A je to tady, pomyslela si. Otočila se k němu. Díval se na ni provinilým pohledem.

"Jsem pořád Kůstka," opravila ho. "Promiň."

Přitiskl ji k sobě. "Nemáš se za co omlouvat, jsme na tom oba stejně," pousmál se.

Věděla, co tím myslí a vystrašilo jí to ještě víc.

"Boothe já..."

Přerušil ji. "Jsi úžasná, naprosto ve všem. Nejlepší na světě.."

"Děkuju. Ty taky, ale.." zase to zatracené ale.

"Já vím," přerušil ho mobil. Kůstka se po něm automaticky natáhla, podívala se na jméno a se slovem "Hannah" mu ho podala. Položil telefon zpátky na stolek a nechal ho vyzvánět.

"Proč to nezvedneš?"

"Nevím, co... musím vymyslet, co jí říct, nemůžu..." tvářil se smutně a nemohl najít vhodné slovo, které by řekl. "Prokoukla by mě," dodal nakonec. Přikývla. Pak pokračoval. "Víš, Kůstko.. nevěděl jsem, jestli ti to mám říct, nebo ne... ale rozhodl jsem se, že ano. Vím, že ti to asi ublíží, ale myslím, že kdyby ses to dozvěděla od někoho jiného, což by se stejně později stalo, bolelo by to víc. A já nechci.. Já.. chtěl jsem požádat Hannah o ruku." koktal "Koupil jsem dokonce i prstýnek, mám ho v kapse kabátu.. jenže teď nevím.. po dnešní noci se všechno změnilo, nejsem si jistý ničím.."

Přerušila ho. "Já to chápu. Miluješ Hannah. Já to chápu a přeju vám to. Nikdy jsem v nic nedoufala. Tahle noc byla první a poslední, vím to. Nemělo se to stát, ale nedokážu toho litovat," snažila se zadržet slzy.

"Já taky, nikdy.. ale nevím, co dál.. Strašně moc tě chci, a zároveň musím být s Hannah.."

"Dokážeme spolu ještě dál pracovat?" vyslovila to, čeho se tolik bála.

"Já.. nevím, jestli se dokážu ovládnout. Nikdy tě nechci ztratit, nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo.. Ale nevím jestli to vydržím, být zas jen kolega a kamarád. Ale chci. Ze všeho nejvíc na světě."

"Jsem na tom stejně. Úplně stejně. Nevím, co dělat.." tekly jí slzy.

"Prosím, nebreč, my to zvládneme.." tiskl ji k sobě s takovým strašným pocitem viny. Vždycky ji utěšoval, když jí ublížil někdo jiný. Teď to byl on, kdo jí ubližuje.. ale zároveň se ji snaží utěšit. Věděl, že se to nemělo stát. On přece miluje Hannah, ale je to pravda? Poslední dobou si tím nebyl tolik jistý, ale představa, že by se měli rozejít byla strašná.

Po chvíli vstali,nasnídali se a Booth ji dovezl do institutu. Cestou o tom nepadlo jedinné slovo. Rozhodl se, že Hannah řekne, že byl v baru s kamarádem a trochu to přehnal s pitím... Zahrát opilého tak těžké nebylo.

Tempe chtěla ještě jednou prohlédnout starověkou kostru, ale nedokázala se soustředit. Pořád musela přemýšlet, co bude dál.. Potřebovala zapomenout na všechno, co se mezi nimi během vyšetřování toho pitomého případu stalo, ale bylo to těžké, moc těžké.. A pak si na něco vzpomněla. Před dvěma měsíci jí přece přišla pracovní nabídka do Egypta. Sice tam už několikrát byla, ale nedávno objevili nějaké nové ostatky ze starověku a chtěli, aby je identifikovala nejlepší antropoložka ve Státech. S tím případem na to úplně zapomněla.. Sice to nejdřív chtěla odmítnout - i když starověké ostatky a egyptské muzeum byly hodně lákavé, přece jenom dávala přednost práci v Institutu.. s ním. Jenže teď se jí to dokonale hodilo. Potřebovala na rok vypadnout.. Sice věděla, že to bude těžké, nejen pro ni a Bootha, ale doufala, že to ostatní pochopí. Přece jenom tam jela pracovně. Horší bylo, jak to vysvětlit jemu. Ale už byla rozhodnutá.

"Tempe?" uslyšela za sebou a lekla se. Úplně zapomněla na Angelu.

"Ahoj Angie! Neměla bys.." začala při pohledu na její obrovské břicho, měla už brzo rodit.

"To je v pořádku, zlatíčko, jsem v pohodě.. Ale ty vypadáš nějak divně. Proč vůbec nejsi v laborce?"

"Já.. zrovna jsem tam chtěla jít, jenom tady ještě něco vyřizuju," chtěla schovat laptop, ale Angela byla rychlejší..

"Rok v Egyptě?? Zlatíčko, to nemyslíš vážně, že ne?"

"Angie, je to hodně zajímavá pracovní nabídka.. a teď stejně nemáme žádný případ, po tom uprchlém bodyguardovi pátrají na FBI, ale kdo ví, kde je mu konec. A já si potřebuju trochu oddechnout po tom případu a.."

"Ví o tom Booth?" přerušila ji Angela.

"Ne, ještě ne. Ty jsi první, kdo o tom ví.." podívala se na ni nejistě.

"Myslíš, že bude souhlasit? Po tom všem, co pro tebe udělal jen odjedeš?"

"Angie, je to čistě pracovní."

"Já vím, ale bojím se, že tě nepustí.."

"A ty?"

"Noo, já jsem sice nerada, že odjíždíš, ale jo. Jsem tvoje nejlepší kamarádka, mám tě ráda a jestli si myslíš, že je to pro tebe nejlepší, tak jeď. Chápu tě, muselo to být strašný, ten hnusnej psychopat.. ale na druhou stranu Boothovi se tím neodvděčíš, udělal toho pro tebe hodně a ty mu odjedeš.."

Tempe se zadívala do země. "Stejně bude s Hannah, mě nepořebuje."

"Sama dobře víš, že to tak není." Ozvalo se zvonění jejího mobilu.. "Ach bože, to je Jack... poslední dobou mě hlídá na každém kroku.. Musím domů.."

"Dobře, užij si to s Hodginsem," mrkla na ni.

"Nevím, co bude dělat až začnu rodit.. a popravdě ani vědět nechci," zakřenila se. "Jo a málem bych zapomněla.." vytáhla z kabelky portrét mladého římana. "Takhle přibližně vypadal."

"Děkuju Angie..," usmála se Tempe.

"Není zač. A s tím odjezdem si to ještě rozmysli," podívala se na ni vážně.

"Není, co rozmýšlet, už jsem se rozhodla," nemělo cenu dávat jí falešné naděje. "Je to jen rok."

"Jen rok? Proboha, Tempe! Budeš mi zatraceně chybět!" objala ji.

"Odjíždím až příští týden, Ange" pokusila se ji uklidnit.. Mobil začal znovu vyzvánět.

"Už fakt musím, nebo Hodgins ještě vyhlásí pátrání." Když viděla Tempein nevěřícný pohled, dodala "Vážně, je toho schopný."

"Tak zatím ahoj." Vydala se domů. Temperance se vrátila do laboratoře, ke kostem. Rozhodla se, že se ještě dnes vydá za Boothem na FBI a řekne mu to..

________________________________________________________________