na Blog.cz

Stála před budovou FBI a v hlavě se jí honily myšlenky a zněla slova její nejlepší kamarádky: "Boothovi se tím neodvděčíš, udělal toho pro tebe hodně a ty mu odjedeš.." Ale co jiného jí zbývalo? Musela zachránit poslední věc, co se dá. Jejich přátelství, bez kterého by nemohla žít. Bez něj nemohla žít a věděla, že on je na tom stejně, i když má ženu, kterou miluje a chce s ní mít rodinu. Chtěl mít šťastný život a ona mu to přála, i když nemohla být jeho součástí. A zároveń nemohla být bez něj. Booth a Bones zkrátka patřili k sobě, to byl fakt, který nedokázala logicky pochopit, za celou dobu, co s ním pracovala a zároveň fakt, který ji udržoval při životě. Tolik se bála, že ho ztratí.. Ale když teď odjede, na všechno se zapomene. Za rok se vrátí a bude to jako dřív. Budou zase jenom parťáci a kamarádi, budou spolu řešit případy, jíst čínu, chodit do Royal Dinner a smát se po vyřešeném případu.. Netušila a ani si nedokázala připustit, jak se mýlí. Ani ji v tuhle chvíli nenapadl fakt, že z atropologického hlediska se všechno mění.. Pomalu se blížila ke vchodu a jeho kanceláři. Nic jiného nevnímala, ani to, že proti ní někdo jde. Ale když si to uvědomila, bylo už pozdě. "Doktorko Brennanová, dávejte pozor sakra!" Vyjekla a podívala se, do koho vrazila. Byl to jakýsi agent, kterého neznala. "Já.. moc se omlouvám, nechtěla jsem.." Ale to už byl pryč. Pokračovala dál, až došla ke konkrétním dveřím. Chvíli tam jen tak stála a pak vstoupila. Booth seděl u počítače, jako obvykle. Že by pořád pátral po tom bodyguardovi? Napadlo jí, že se ho zeptá, ale okamžitě na to zapomněla. Stála u něj totiž Hannah a měřila si ji podezřelým pohledem. "Ahoj Temperance."

Tempe sklopila hlavu.. Co když se to Hannah nějak dozvěděla? Nebo neskočila Boothovi na to, že se opil? Nebo měl špatné svědomí a řekl jí to sám? ... Takové myšlenky se jí teď honily hlavou. Co teď? Nejlepší bylo snažit se chovat normálně, ale právě to bylo těžké. Její pohled se střetl s Boothovým. Dívala se do těch jeho krásných čokoládových očí a toužila být blízko u něj, dotýkat se ho.. ale v přítomnosti Hannah to už vůbec nebylo možné. Po chvíli si uvědomila, že na ni Hannah mluví.

"Temperance, slyšíš mě? Není ti něco?"

"Ne, jsem v pořádku. Jen jsem potřebovala mluvit s Boothem.."

"A co jsi chtěla?" Hannah si očividně pořád neuvědomila, že s ním chce mluvit o samotě.

"Já.. jenom kvůli jednomu staršímu případu," byla to jedinná výmluva, co jí napadla.

Pak se do toho vložil Booth, otočil se k Hannah. "Zlato, měla bys jít domů. Já a Kůstka potřebujeme vyřešit jeden složitý případ. Odpoledne příjdu."

"No, fajn. Stejně jsem už chtěla jít," vyhrkla Hannah, ale tvářila se pořád naštvaně. "Ale doufám, že mi o tom případu pak řekneš, víš, že mě tyhle věci zajímají," dodala směrem k Boothovi a políbila ho. "Ahoj Seeley, ahoj Temperance," odešla a zabouchla za sebou dveře.

Booth k ní přistoupil a asi minutu si hleděli do očí. Pak ji objal a zašeptal "Promiň."

Ani nevěděla, za co se omlouvá. Za tu noc? Má stejné výčitky jako ona? Nebo za Hannah? Nechápala to. Nesnášela psychologii.

"Boothe.." začala. Najednou nemohla najít správná slova, aby mu to řekla.

"Co jsi mi chtěla říct?"

"Já.. za 6 dní odjíždím do Egypta," rozhodla se to zestručnit.

Zarazil se a trochu se odtáhl. Podíval se na ni. "Proč jsi to neřekla dřív?"

"Boothe, přijala jsem to včera. Je to pracovní nabídka. Staří Egypťané a tak, žádná dovolená."

Netvářil se o nic líp. "Na jak dlouho?"

Zadívala se do země, protože při jeho pohledu by to nedokázala říct. "Na rok."

"Nejezdi, prosím," začal s přemlouváním, jak tušila.

"Musím," namítla.

"Já vím, že je to kvůli mně. Už se to nestane. Slibuju."

"To není jen kvůli tomu.. já potřebuju zapomenout a ty taky.. Až se vrátím, bude všechno tak jak má být. Budeme zase jenom parťáci, jako dřív, " snažila se zadržet slzy a dařilo se jí to.

"Ty tomu věříš?"

"Ano!" cítila jak jí po tváří stékají slzy.

"Když myslíš, tak jeď. Víš, chci abys byla šťastná, a jestli v Egyptě budeš, tak jeď, ale já.. nevím jestli to zvládnu."

"Musíš," vyhrkla. Pak dodala: "Prosím, kvůli Hannah, vždyť ji miluješ," bodlo ji u srdce když to musela říct.

"Tím si právě nejsem jistý."

"To nesmíš říkat, ještě před pár dny jsi ji chtěl požádat o ruku," nejradši by se za to zabila, ale chtěla, aby byl šťastný. Moc.

"Promiň, nechci o tom mluvit."

"Já vím, ale nech mě odjet. Prosím. Jinak to nedokážu a já musím jet.."

Objal ji znovu. "Jak to bez tebe zvládnu?"

"Tak jako to zvládáš jindy. A máš Hannah. Rok není tak dlouhá doba," lhala. Pro ni to byla věčnost.

"Slib mi, že na sebe budeš dávat pozor jako nikdy. V Egyptě je plno padouchů a taky hadi a velbloudi."

Usmála se. Tohle byl celý Booth. "Co je na velbloudech nebezpečného?"

"Ani nevím," zakřenil se na ni.

"Já musím ještě za Camillou, dohodnout se s ní. Prý za mně na ten rok najde náhradu, říkala, že ti vybere za parťačku tu nejkrásnější..

"To ani nemusí. Já jí už mám. Nikdo není krásnější, než moje Kůstka.." začal.

"Dělala si legraci," přerušila ho Tempe. "Ale děkuju."