Možná jste už zapomněli, protože to byla vážně dlouhá doba, co jsem nepsala.. každopádně doufám, že aspoň pár určitých lidí si to přečte :) Tentokrát je to z pohledu Bootha, potřebovala jsem popsat události ve Washingtonu a narození M.S.V.H. (trochu opožděně, vím :D) Snad se líbí.
Ráno, v nemocnici
Seděli spolu s Cam, Sweetsem a ostatními na lavičce a netrpělivě čekali, až se někdo objeví. Bylo to strašně unavující, zvlášť když předtím dvě noci nespal. Jedinné díky čemu byl schopen zůstat při vědomí bylo Angelino dítě.. Po několika hodinách čekání se konečně otevřely dveře, vyšel Hodgins s malým ranečkem v náručí a šťastně se usmíval.
"Dovolte, abych vám představil svého syna.. To je Michael Staccato Vincent Hodgins," rozzářil se ještě víc. Všichni se seběhli kolem něj, gratulovali mu a prohlíželi si malého Mickeyho. Po chvíli dorazila i Hannah. Přiřítila se k němu a začala ho líbat, marně ji vysvětloval, že teď není vhodná příležitost. Odtrhl se s tím, že musí zajít za Angelou a zmizel jí z dohledu.
"Ahoj Boothe," vypadala vyčerpaně, ale šťastně, jako Hodgins.
"Jak se cítíš?" Předem znal odpověď.
"Jsem nejšťastnější na světě .. bylo to .. úžasné.."
"Gratuluju!"
"Psala jsem to Tempe, ještě mi neodepsala, asi je někde v terénu .."
Znervózněla ho myšlenka na ni, ale i ty dvě slova "v terénu". "Kde?"
"Nejspíš v nějaké pyramidě," uklidňovala ho Angie. "Každopádně, až se ozve, tak ti řeknu."
"Jasně .. díky. Tak já už půjdu, čeká na mě Hannah."
"Ne, počkej," zavolala ho zpátky.
"No? Co potřebuješ?"
"Boothe, já ... vím, že se mezi váma dvěma něco stalo. Tempe mi to nechce prozradit, ale já to prostě vím."
Zarazil se. "Kde jsi na tohle přišla, Angelo?"
"Prostě to vidím," zadívala se mu do očí.
"To je nesmysl, přísahám, že.." bránil se.
"Odjela kvůli tobě." Řekla to jako nepopíratelný a nezpochybnitelný fakt.
"Ne, ona .. říkala, že to je skvělá pracovní nabídka, že chce zase vidět Egypt a pomoct jim s identifikací.. "
"Já vím, že to říkala, jenže taky vím, že to tak nebylo. Vždyť ještě předtím tvrdila, že jí ta nabídka přišla, ale asi ji odmítne, protože ze všeho nejradši je v Jeffersonu a nechce, aby sis myslel, že tě v tom nechala samotného.. a pak najednou změnila názor."
"Podívej, Angelo. Když Kůstku ten chlap mučil.. nepřál bych ti vědět jak se asi musela cítit.. Tak prostě chtěla vypadnout, dostat se z toho, to je normální, ne?"
"Ne, u Temperance."
"Hele, mysli si co chceš, ale já už vážně musím. Ahoj," za dveřmi si oddychl, ale věděl, že mu nevěřila. Chvíli přemýšlel o tom, co říkala Angela, ale venku se na něj vrhla Hannah.
"Půjdeš na oběd?"
Už nemělo cenu odmlouvat. "Dobře," přikývl a v tu chvíli mu zazvonil mobil. Byl to šéf. Našli ostatky. přikázal mu ať s sebou na místo činu vezme i někoho z institutu. Booth byl celkem rád, že aspoň nemusí na oběd s Hannah, ale když viděl ten její výraz, litoval toho. Slíbil jí, že ji vezme na večeři a tak ho po pár minutách konečně poslechla a odjela domů. Sám nasedl do auta a jel do institutu, kde málem vrazil do Daisy.
"Pardon," omlouvala se. "Konečně jsem to dodělala, jedu navštívit Angelu."
"To tedy nejedete, Daisy.. je mi to líto, ale máme případ," oznámil jí.
"Sakra! To si nemůžete vzít někoho jiného?"
"Ne, nikdo jiný než vy a Cam tu není," upřesnil.
"Tak.. dobrá, jdu se zase převléknout," zamumlala naštvaně.
Camille, která se před chvílí vrátila z nemocnice se skutečnost, že zase někam pojede také moc nezamlouvala, ale nedalo se nic dělat. Po hodině jízdy konečně dorazili na místo činu, musel si přiznat, že to je poněkud zvláštní.. zase zakopaná mrtvola.. Pak si vzpomněl na minulý případ a všechny ostatní myšlenky se mu vytratily z hlavy. Za ten půlrok si pořád nedokázal zvyknout, nedokázal na ni nemyslet. Uklidňoval se faktem, že už zbývá jenom půl roku do jejího návratu, ale co potom? Nedokázal si představit, jak se k němu bude chovat a vyčítal si, že nedodržuje slib který si dal a že na ni myslí.
Společně s Camillou, Daisy a pár dalšími lidmi z Jeffersonu došli až k místu nálezu. Cam si vzala rukavice a prohlížela ostatky. Byly opravdu v pokročilém stádiu rozkladu. Po chvíli Daisy prohlásila "Vypadá to na silného muže ve věku.. hmm.. něco kolem 40 let? Doktorko Saroyanová?"
"Ano, souhlasím. Víc asi nezjistíme, dojděte prosím za těmi chlapy a řekněte jim, ať ho naloží. Já mezitím naberu nějaké vzorky .. pro Hodginse."
"Nemyslím si, že by měl Hodgins zrovna teď náladu na nějaké vzorky," skočil jí do řeči.
"Bohužel, bude muset mít. Nikoho jiného nemáme. Já zkoumám tkáně, Daisy s Wendellem kosti, Hodgins vzorky půdy a živé organismy.. a nevím kdo nahradí Angelu-" Najednou se prudce sehnula k ostatkům. "Vidíš to?"
"Co jako?" nechápal.
"Kulka," odpověděla stručně.
"Takže.. hmm.. máme příčinu smrti?!" radoval se.
"Není to jisté.. ale nejspíš ano."
Nezabýval se Camilliným názorem, že to není jisté. Sám věděl, že když má chlap kulku v hlavě, musel ho někdo zastřelit.
"Tak, ještě vám zbývá zjistit, kdo to byl a pak už to je moje práce!"
"No tak do toho!" přikázala Cam, když se tam objevila i Daisy. Všichni jeli zpátky do Jeffersonu.
Kůstka | 
Angele a Hodginsovi moc gratuluji :)) jsem ráda, že je tu další část povídky, i když jsem si musela připomenout, jak skončila předchozí část :D doufám, že ten půl rok Booth přežije a také, že Kůstka se vrátí v pořádku...ale ještě je tu Hannah :D :D uvidíme, jak to bude dále :)) už se těším ;)