No, měla jsem v úmyslu to sem dát až zítra.. ale nechci, aby nám Tamča do zítřka zešílela :D Tami, doufám, že jsem ti udělala radost.. ;D :D
Asi bych sem za chvíli měla dát nějaké "stručné shrnutí", nebo vysvětlivky k padouchům protože mě strašně baví vymýšlet si hrozně složité kriminální případy.. a bojím se, že se v tom většina z vás už nevyzná :D
V e-mailu:
Jste na špatné stopě, Ryan Stanley žije a pomstí se všem. V Africe na to bude času dost.. Už nikdy ji nikdo nenajde, zkončí ještě hůř než on.
Odesílatel byl samozřejmě anonymní a on neměl čas zjišťovat, co je zač. Jako kdyby věděl úplně všechno... ale jak může sledovat Brenn v Egyptě? První, co ho napadlo bylo zavolat na FBI, ale okamžitě si to rozmyslel. Potřeboval mluvit s ní! Potřeboval vědět, že je v pořádku, a nechtěl, aby jí to oznámili cizí agenti.. K čertu s pitomým slibem! Okamžitě se vrhl k telefonu a vymačkal její číslo.
18:20; Cairo, Egypt
Dneska byla zase v kanceláři a vyplňovala nějaké papíry, na základě toho, co vyzkoumala. Čas ubíhal rychle, už byl skoro večer. Tady to bylo jiné, než v DC. Navíc, za chvíli musela na večeři do hotelu, tak se rozhodla na chvíli psaní přerušit. Může to dodělat zítra. Najednou se ozval její telefon. Chtěla ho vzít, ale když se podívala na display, ztuhla překvapením a v hlavě se jí honila jedna myšlenka za druhou. Copak si neslíbili, že si nebudou volat? ... Ale on by to neporušil, možná se něco děje... A nebo chce, aby se vrátila zpátky. Tolik toužila sednout do letadla a letět do DC. Už jí tu nic nebavilo, pyramidy viděla snad stokrát a mumie byly skoro pořád stejné.. A ještě k tomu se jí Tom pořád snažil pozvat na rande. Už toho měla dost.
"Boothe?" promluvila do telefonu.
"Kůstko.."
Při tom slově se jí rozbušilo srdce a vybavily všechny vzpomínky. Nemělo to cenu. Jen zaslechla jeho hlas, bylo to zpátky..
"Jsi v pořádku?" zněl starostlivě.
"Ano, ale.. co ty? Co se děje?"
"Kůstko, musíš okamžitě do DC.." Tohle tušila.
"Ale já tady mám práci a nemůžu hned tak odjet."
"Práce není důležitá, jde o tvoje bezpečí!"
"Tak řekneš mi už konečně, co se děje?"
"Souvisí to s případem Jde po tobě.. ví, že jsi v Káhiře..podrobnosti ti řeknu až budeš doma."
"Jsi si jistý, že to nejsou jen falešné výhrůžky?"
"Kůstko, je to.. je to Huntův komplic.." Jak zaslechla to jméno, ztuhla a pochopila všechno.
"Kdy mám letět do DC?"
"Za pár hodin ti letí letadlo, pošlu tam nějaké agenty, kteří jsou zrovna na misi v Africe.."
"Ale já nepotřebuju.." chtěla protestovat.
"Udělej to pro mě. Chci si být jistý, že se ti nic nestane," z jeho hlasu poznala, jak se o ni bojí.. a sama se vlastně taky bála.. nechtěla to zažít znovu. Už nikdy.
"Tak dobře," souhlasila.. "Půjdu si sbalit a pak ti ještě zavolám."
"Dobře.. a dávej na sebe pozor."
"Ty taky, Boothe," zhroutila se na židli, neschopná ničeho. Po chvíli se rozhodla zajít za Tomem a oznámit mu to. Věděla, že ji musí pustit. Jeho reakce ji překvapila..
"Proč? Proč?.. Máš pracovní smlouvu na rok, tak proč odjíždíš?"
"Je to naléhavé, Tome.. Pokud si pamatuješ, tak v té smlouvě taky bylo, že pokud bude v USA nějaký naléhavý případ, musím odjet. Jsem celosvětově uznávaná antropoložka a.. prostě musím. Nemůžu ti vysvětlovat konkétní případy, je to tajné."
"Tempe, nedělej to!"
"Proč?" nechápala vůbec nic.
Přistoupil k ní, a najednou jí to došlo.. nechala ho mluvit.
"Tempe, jsi ta nejúžasnější žena, kterou jsem kdy potkal. Myslel jsem, že.. za těch půl roku sem má nastoupit nový šéf a já jsem chtěl jet s tebou do USA, mám tam příbuzné. Tempe.. my dva k sobě patříme, ty to víš."
Snažil se k ní přiblížit, ale ona ucukla a udržovala si bezpečnou vzdálenost.
"Já nemůžu, Tome.. to nejde, nechci."
"Vím, že chceš."
"Ne, nikdy bych s tebou nejela. Jsem tu čistě pracovně, nic víc."
"Ty.. ty někoho máš?"
Zamyslela se.. Vzpomněla si, na tu noc, jak ji Booth líbal.. Nevěděla, proč to dělá, ale přikývla.
Chvíli na ni zíral a pak jen přikývl. "Tak dobře, doufám, že budeš šťastná."
Vypadla z institutu a přemýšlela o tom, co řekla.. Řekla to jen kvůli tomu, aby jí její šéf dal pokoj. Ano, jistě, že to udělala jen kvůli tomu..
Před hotelem na ni čekali dva agenti. Oddychla si, protože to byli američani. Čím dál víc si uvědomovala, že se těší domů, do Jeffersonu, na svého tátu, přátele a na Bootha. Výhrůžka Huntova komplice jí děsila, ale uvědomovala si, že nic horšího, než sám Hunt být nemůže a ten už je přece mrtvý. V tu chvíli ji ani nenapadlo, jak hrozně se mýlí.
Ve 22:30 nasedla do letadla, každý agent si sedl z jiné strany. Napadlo ji, že je Booth asi vážně podplatil.. Nebo přinejmenším přinutil FBI, aby jim zaplatila letenky do 1. třídy nejluxusnějšího letadla.
Celou cestu se snažila spát, ale nějak jí to nešlo.. Teprve asi po 10 hodinách se jí podařilo na chvíli usnout a druhý den ve 14 hodin ji vzbudil jeden z agentů, s tím, že za pár minut budou v DC. Bude tam Booth? Nebo Angela? Nebo další agenti? Dostala strach, že se nedokáže ovládnout, až ho uvidí.. Nebo tam s ním bude Hannah? Na tu úplně zapomněla.. a ani myslet nechtěla. Dlouho se neviděly, navíc ona sama nevěděla, co jí Booth řekl a co ne. Doufala, že si to, co se stalo mezi nimi nechal pro sebe..
A pak přistáli ve Washingtonu. Vystoupila z letadla a oba agenti jí byli samozřejmě v patách. Vydala se k odbavovacímu pásu, kde si vyzvedla svůj kufr a vyšli do haly. Bylo tam tolik lidí, že se bála, že do někoho vrazí a pořád se rozhlížela kolem sebe.. a pak ho uviděla. Prudce se zastavila a žena za ní začala nadávat, proč blokuje vchod. Agent, který stál vedle ní si ji podezřele změřil a pak pohlédl na místo, kde stál Booth. Pochopil. Brenn se začala prodírat davem, než zůstala stát kousek před ním. "Kůstko!" vykřikl radostně a objal ji. Tiskla se k němu a nevěděla, co si má myslet. Teprve teď si připadala v bezpečí a šťastná. Přitom se jí ale vrátily všechny vzpomínky, to na co chtěla už navždy zapomenout, to kvůli čemu odjela na půl roku do Káhiry. Ale teď byla s ním.. A on byl v pořádku, nic se mu nestalo, zase se sešli.. To bylo to hlavní, co potřebovala vědět. "Strašně jsi mi chyběla, neumíš si ani představit, jak.."
"Tohle neříkej," vzdychla a pak zašeptala "Ty mě taky, Boothe.. A i vyšetřování současných vražd, sice je důležité vědět, jak zemřeli starověcí faraoni, ale..."
"Ale nemůžeš nikoho vyslýchat, chytat zločince a nosit zbraň, co?"
"Jo, to byla jedna z věcí, co mě chybí," usmála se a podívala se na něj..
Kolem nich se nahrnul dav lidí, kteří se snažili zjistit, co se to tam děje. "Vždyť je to Temperance Brennanová!" vykřikla jedna starší žena. Když se na ni její kamarádka nechápavě podívala, dodala tišeji "No přece ta doktorka, co dělá na těch nejsložitější případech FBI a píše knížky!" To už se tam shromáždilo ještě víc lidí a nějaký muž vytáhl fotoaparát, namířil na ně a začal cvakat.
"Měli bychom zmizet.." řekl tiše Booth.
"No jasně," odtáhla se a vydali se na parkoviště.
sharya | 
Ak máš ešte jednu časť napísanú môžeš ju sem ešte dnes dať :D Ja z nej nemôžem úplne som do nej tak začítaná ,že nevníma ani okolitý dej :-) je to tak úžasné napísané si úplne ako niaka spisovateľka bravo Anny si úžasná veľmi krásne :DDD som tak šťastná ,že sú znova spolu , ony proste bez seba nemôžu byť :D :))) teším sa móc na ďalšiu časť ;-))