Další The CC... Tamčo, nezapomeň na to, co jsi slíbila! :D Snad se líbí :)
Omlouvám se za krátký díl, budu se snažit napsat další co nejdřív.. ;)
Zastavila před budovou FBI a co nejrychleji se vydala dovnitř. Cítila se hrozně, protože tušila, že je to ona, kdo s tím má něco společného.. Hunt chtěl přece ji. K čemu by jim byl Parker? Tušila, že u peněz to neskončí, ale bylo jí to jedno. Mýlila se, když si myslela, že nemůže být nic horšího než Hunt. Tenhle chlap byl daleko horší, protože využil Bootha a nevinné dítě. Co nejrychleji nastoupila do výtahu a vrhla se ke tlačítkům.. V tom se tam však přiřítil někdo, koho by tu teď čekala nejméně. Hannah. Napadlo ji milion otázek, co tu sakra dělá? Možná jí Booth taky zavolal, kvůli Parkerovi, a nebo..?
"Áá, Temperance! Ráda tě zase vidím, jak ses měla v Africe?" pronesla trochu ironicky. Nechápala, co tím sakra myslí. Tušila, že s Hannah už asi kamarádky nebudou, ale po té události s Parkerem si myslela, že by to mohlo být Hannah alespoň líto.. Jenže, místo toho vypadala spíš naštvaně, ale proč? Kvůli ní?
"Nevím, co to má znamenat," přiznala Tempe.
"Co? Co? Tak ty nevíš, jo?" Tušila, co příjde, bude ji vyčítat, že Parkera unesli kvůli ní.. Jenže v tomhle se mýlila. Hannah se chvíli přehrabovala v tašce a pak vytáhla jakési bulvární noviny. Tempe vůbec nechápala, co to znamená a vlastně jí to bylo jedno. Hannah vztekle listovala v novinách a pak jí podstrčila určitou stránku. Pochopila. Přes půl strany byla obrovská fotografie a na ní Tempe s Boothem v těsném obětí. Titulek hlásal : "Záhadný návrat doktorky Brennanové - může za to případ, nebo milenec z FBI?"
"Hannah, nic se nestalo.. všechno ti vysvětlíme, ale teď není vhodná chvíle.."
"A kdy bude?"
"Hannah, uvědomuješ si vůbec, co teď musíme řešit? Parker může být za pár hodin mrtvý!" Rozčílila se a přitom se snažila zadržet emoce. Výtah zastavil.
"Cože?" Hannah na ni zírala, jako kdyby právě objevila mrtvolu. A najednou jí to došlo. Ona o tom neví, Booth jí to neřekl... sice nechápala proč, ale jestli k tomu měl nějaký důvod, tak ho právě překazila. Hannah si stoupla před ní.
"Co je s Parkerem?"
Rozhodla se říct alespoň z části pravdu. "Unesli ho, Hannah.. je to spojené s jedním tajným případem, o kterém ti nesmím říct. Ale měla bys jít, já a Booth nemáme čas teď řešit..."
Přerušila ji. "Co? Co musíte řešit? Já bych mu měla pomoct! Já jsem jeho přítelkyně, sakra!"
"Hannah, on teď nepotřebuje přítelkyni, ale výkupné a plán."
"Ale.."
Dveře Boothovy kanceláře se otevřely a vystoupil Booth, bledý jako stěna. Vůbec ho nepoznávala. "Hannah, co tady děláš?"
"Seeley, je mi to tak líto.. proč jsi nezavolal mně?"
"Hannah, teď ne... není čas, potřebuju být s Kůstkou o samotě."
"Jasně, jasně, když si myslíš, že ti Temperance pomůže víc než já!" odešla.
Booth zavřel dveře. "Tys jí to řekla?" ptal se.
"Promiň, myslela jsem, že to ví.. narazila jsem na ni ve výtahu a prostě jsem se neudržela. Mimochodem, napsali o nás článek, který ji rozrušil.. ale na tom teď nezáleží."
Zmohl se jen na jedinné přikývnutí.
Pokračovala. "Před chvílí jsem volala do banky, peníze jsou na účtě, prý mi musí povolit, abych mohla vybrat tolik najednou, to by mělo trvat nejdéle hodinu. Zvládnem to, neboj." To všechno ze sebe doslova vychrlila. Booth na ni jen zíral.
"Kůstko, tohle... kdyby šlo o cokoliv jiného, nedovolil bych ti to, ale když jde o Parkera... jsem ti strašně vděčný, bože.. tolik peněž, do smrti ti to budu splácet, slibuju.." Pořád zněl nervózně.
"To nemusíš, mě stačí když budete ty i Parker v pořádku."
"To nejde.. nemůžu po tobě chtít... Kůstko, ty jsi prostě nejúžasnější..."
"Pssst, nic neříkej, budeš toho potom litovat," zašeptala.
Poslechl ji, ale místo toho ji objal. Jako kdyby přesně věděl, co potřebuje.. Stáli tam tak v objetí, uěšující navzájem jeden druhého a čekali, co bude dál. Pak zazvonil telefon.
"To je šéf," informoval Booth a nechal mobil vyzvánět. Pochopila. Nikdo o tom nesměl vědět, protože vlastně porušovali pravidla FBI. Ale jinak to nešlo, nemohli riskovat...
Booth se zhroutil do křesla za stolem a ona pochodovala sem a tam po místnosti. Čas ubíhal tak pomalu... Viděla, jak si Booth zakryl rukama obličej a tvářil se pořád hrozně zoufale, takhle ho ještě nikdy neviděla a cítila se strašně... Přistoupila k němu zezadu a položila mu ruce na ramena.
"My to zvládneme, Boothe.. zvládli jsme už i horší věci.." Přesvědčovala i sama sebe.
"Kéž bys měla pravdu, ale mám strach, že to nevyjde.."
Pochopila. Tedy vlastně to chápala už dávno.. " Tys mi něco neřekl, viď?"
"Já.. co bych ti měl říkat?"
"Stanleymu nejde jen o výkupné, že?"
Přikývl. Srdce jí bušilo na plné obrátky. Zbývala poslední otázka, na kterou už dávno věděla odpověď.
"Chce mě?"
"Jak jsi na to přišla?"
"Logické myšlení." Pokrčila rameny.
"No, rozhodně zůstaneš tady, nebo v Jeffersonu."
"To tedy ne!"
"Buď alespoň trochu rozumná, tomu chlapovi jde jen o to,ě zabít. To mu nedovolím."
"A já zas nedovolím, aby kvůli mně zabil Parkera! Víš, že jiná možnost není.. když mě tam neuvidí, bude mít vztek a Parkerovi bude hrozit ještě větší nebezpečí.
"Ale, já nemůžu.. nemůžu po tobě chtít abys riskovala život kvůli mě..."
"Nedělám to poprvé a ty vlastně taky ne, zvládli jsme to vždycky, tak to zvládneme i teď. Já jdu dobrovolně, s tebou a dost!"
"Kůstko..."
"Nic neříkej, já už jsem se rozhodla." V kapse jí začal vibrovat mobil.
Po krátkém hovoru oznámila: "Peníze jsou připravené k vyzvednutí, jedeš?"
"Jo," přikývl a začal si balit věci.
O chvíli později v Boothově autě
Tempe zavřela stříbrný kufřík s penězi. "Teď už zbývá jen čekat, co?"
Přikývl. V tu chvíli mu zazvonil mobil. "Booth," představil se a vyměnil si s ní pohled. Pochopila. Stanley.
Když po několika minutách hovor ukončil, řekl jí jen jednu věc. "Jsou ve starém Huntově skladu! Že mě to nenapadlo dřív?"
Přeběhl jí mráz po zádech. "Nemohl jsi to vědět."
Poznal nejistotu v jejím hlase. "Ještě pořád se můžeš vrátit.."
"Ne, to nejde," odbyla ho. "Jedeme."
sharya | 
Tíjo tak toje napínak dúfam ,že budú všetci v poriadku :-DD je to skvelé skvelá čas :-) len tak ďalej teším sa na pokračovanie :-)) ;-))