Nemohla jsem si pomoct, potřebovala jsem to napsat dřív, než mě škola přinutí na jiné myšlenky :D Snad se vám líbí ;)
Zastavil kousek od Huntova skladu. Nemělo cenu dál čekat.
"Půjdeme? Nebo.. nebo mu chceš zavolat?"
"Ne, to by na nás byli lépe připravení," zašeptal skoro neslyšně. "Nechci, abys tam šla," oznámil potom.
"Sám moc dobře víš, že musím," opakovala už asi po desáté. Chytil ji za ruku. Podívala se mu do očí a přála si, aby ta chvíle nikdy neskončila. Věděla, že to zvládnou, stejně jako věděla všechny metody odstranění tkáňí.. ale stejně byla nervózní. Co když se přece jenom něco stane? Co když..?
Po pár minutách se odtrhla. Nebylo na co čekat. "Jsi připravený?"
"Ano," přikývl. "Kdyby se cokoliv zvrtlo, seber Parkera a schovejte se, já si s nimi poradím.."
"Nemůžu tě v tom nechat."
"Nevím jestli jsi pochopila, že tady nejde o mně, ale o Parkera.."
"Já.."
"Slib mi, že kdyby..."
Přerušila ho. "Ano, kdyby byla situace taková, že by nám únosce nechtěl Parkera vydat, budu se snažit ho ochránit."
Usmál se. "Díky."
Vydali se pomalou chůzí ke skladu, naposledy si vyměnili pohledy a Booth souhlasně přikývl. Vzala za kliku a otevřela. Tma. Všechny vzpomínky se jí vrátily... nesnášela to místo. Booth vytáhl baterku a ona vyšla se stříbrným kufříkem první. Snažil se jí zřejmě naznačit, aby šla pomaleji, ale nemohla. Nemohla se už déle zdržovat, už jen kvůli Parkerovi.
Konečně došli na místo, kde se před několika měsíci všechno odehrálo.
"Stůjte," ozvalo se z rohu. Stál tam chlap s černou kuklou na obličeji a mířil na ně zbraň. Možná si myslel, že ho nepoznají, ale ona si tím byla jistá tak, jako při identifikaci ostatků. Byl to Ryan Stanley, a za ním další dva muži. Booth si stoupl před ní. Pořád ještě neviděli Parkera. Tušila, že je v zadní místnosti, odkud za ní chodil Hunt, když tu věznil ji.
"Kde je můj syn?" zeptal se Booth, co nejklidněji. Věděl stejně dobře jako ona, že se nesmí cokoliv zvrtnout. Stanley měl moc bodyguardů na to, aby ho mohli jen tak zatknout.
"Příjde... ale nejdřív nám paní doktorka předá výkupné."
"Až uvidím Parkera," předběhla Bootha.
"Ale..." chtěl protestovat, ale ona mu šlápla na nohu.
"Tak dobře," souhlasil Stanley "ale Booth se ani nehne z místa." Pomalu došel ke dveřím za ním. Vyšel třetí bodyguard a za sebou vlekl Parkera se zavázanou pusou.. Byl celý pomlácený a vyděšený, ale jinak v pořádku. Díval se na ni takovým pohledem, Boothovýma očima... Vykročila dopředu k Parkerovi. Kufřík položila kousek od Stanleyho a vrhla se k Parkerovi.
"Seber to," poručil Stanley svému bodyguardovi, který sebral kufřík, otevřel ho a prohlížel si peníze. Stanley se podíval a pousmál. "Dobré, velmi dobré.."
Brenn se přiblížila k muži s Parkerem.
"Dali jsme vám, co jste chtěli, tak ho pusťe!" ozval se Booth. Nedokázala rozpoznat výraz v jeho obličeji, ale tušila, že už dlouho nevydrží jen tak tam stát...
"Dobře," uchechtl se Stanley a přikázal něco bodyguardovi. Několik vteřin si myslela, že mají vyhráno, ale chlap, který právě pustil Parkera vytáhl nůž. "S tebou jsme ještě neskončili, děvko!"
V tu chvíli se Booth neudržel a vystřelil. Kulka zasáhla chlapa s nožem přímo do hlavy a okamžitě se skácel k zemi.
"Boothe, to ne!" vyjekla. Stanley dal pokyn zbylým dvěma chlapům, kteří na ně teď začali střílet.
"Kůstko, udělej, co jsi slíbila!" vykřikl, když ho kulka minula jen o pár centimetrů.
Parker se krčil v rohu. Stoupla si před něho s napřaženou rukou ve které měla zbraň. Jeden z chlapů na ně vystřelil a tím na sebe přitáhl Boothovu pozornost. Brenn mezitím mířila na druhého chlapa, a Stanley vystřelil. Booth si toho hned nevšiml a když se pokusil uskočit, kulka ho zasáhla do levé nohy. Stanley se zachechtal. Nevěděla, co má dělat. Jelikož se Stanley právě skláněl nad Boothem, využila příležitosti a strčila Parkerovi baterku a klíče. "Běž rovně a dostaneš se ven, napravo stojí tátovo auto, je tam můj mobil a... hlavně sem už nechoď, jasný?" víc už říct nestačila, její hlas zanikl ve Stanleyho výkřiku.
"Je s tebou konec, Boothe! Konečně pomstím něco, co ti nikdy nikdo neodpustí.."
"A co? Že jsem nedovolil, aby ten tvůj kamarádiček Hunt zavraždil další lidi?"
"Měl na to plné právo!"
"Byl to blázen, Stanleyi.."
Parker se vytratil do tmy a ona uhnula další kulce. Přitom vystřelila na chlapa, který ji vyslal. Tentokrát úspěšně. Zařval bolestí a zbraň mu vyletěla z ruky.
Stanley netušil, že jsou oba jeho parťáci v bezvědomí a neschopní ji zastavit. Soustředil se jenom na Bootha a chystal se vystřelit. Ale ona byla rychlejší..
"NEEEEEEEEEE!" zařval, když ho zasáhla a skácel se na zem. Zůstala tam jen tak stát se zbraní v ruce... Dokázala to! Netušila, jestli je mrtvý a ani to teď nechtěla zjišťovat. Vypadalo to, že ano.
"Kůstko.. t-ty jsi z-zatraceně d-dobrá, díky," ozval se Booth.
"Jsi zraněný?" byl to spíš fakt, neý otázka.
"Jen kulka v noze.. auuuu, kde je Parker?"
"Poslala jsem ho k autu, aby zavolal záchranku a počkal tam... Počkej, s tím nemůžeš jen tak vstát," upozornila ho na krvácející nohu, když se pokoušel zvednout. "Radši to utáhnu jen nahoře, aby to nekrvácelo, nechci, aby se ti tam dostala infekce..."
"D-díky," podíval se na ni vděčně a pak se zeptal: "Ti chlapi jsou...?"
"V bezvědomí, kromě Stanleyho a toho, co jsi zastřelil ty."
"Vem si to..." podal ji pouta. Rychle je navlékla oběma chlapům a vyběhla ven s tím, že dojde pro pomoc. Před vchodem stála sanitka a nějaká doktorka se právě skláněla nad Parkerem.
"Kůstko!" vykřikl, když ji spatřil a rozběhl se k ní. "Kde je táta?"
"Bude v pořádku, jen mu budou muset vyndat kulku z nohy.. počkej tady s paní doktorkou," obrátila se na ženu a vyzvala ostatní, aby šli s ní.
"Vezmeme ho do nemocnice, tam už mu to vyndají... a ty dva chlapy taky, zavolejte FBI," ujistil ji záchranář, který právě píchal Boothovi nějakou injekci proti bolesti.
"Já vím, co mám dělat," přisvědčila Tempe.
Booth ležel na pojízdné polohovací posteli. "Tati!" vykřikl Parker radostně.
"Parkere, jsi v pořádku?"
"Jo, jsem, a ty?"
"Jasně, že jo.. v nemocnici mi jenom ošetří tu nohu a pak budu zas jako dřív."
"Můžu jet s tebou?" podíval se na něho
"To nejde," oznámila doktorka, která celý rozhovor sledovala.
"Já ho tam vezmu," ozvala se Kůstka. "Teda jestli se mnou pojedeš Parkere?"
"Jasně, že pojedu Kůstko, díky!"
"Parkere, kolikrát ti mám říkat, abys neříkal doktorce Brennanové Kůstko?"
"Omlouvám se.."
"To nic," usmála se Brenn.
"Můžu s tebou mluvit?" řekl směrem k ní.
"Jasně.. Parkere, běž do auta a minutu tam na mě počkej, jo?"
Přikývl a rozběhl se k autu.
"Kůstko, tohle vážně nemusíš.. udělala jsi toho pro mě tolik, že si ani nedokážu představit, jak ti to někdy vrátím a..."
"Mlč už, zvládli jsme to," usmála se.
Chytil ji za ruku. "Zachránila jsi mě i Parkera, děkuju."
"Teď jen musím doufat, že to pochopí i FBI."
"Volala jsi jim?"
"Jo, před chvilkou.. tvůj šéf byl docela rozčílený, slíbila jsem mu vysvětlení."
V tu chvíli se tam objevil záchranář. "Už musíme jet, doktorko.."
"Jasně, uvidíme se v nemocnici," kývla na Bootha a šla za Parkerem do auta..
Parker ji přivítal větou: "Volal jsem mámě, slíbila, že přijede do nemocnice."
"Myslím, že my tam budeme dřív," mrkla na něj.
Po chvíli jízdy si všimla, že Parker brečí a kouká se z okýnka.
"Copak se stalo?" Uvědomila si, jak blbě se ptá. Ten kluk právě zažil to, co před pár měsíci ona.. ji ale utěšoval Booth... vlastně víc než jen utěšoval...
"Parkere, vím, jaké to bylo... zažila jsem to taky, už jsi v bezpečí, nic se nikomu nestane," pokoušela se ho uklidnit.
Přikývl. "Já vím, ale... kdybych tomu pánovi neotevřel, nemuseli byste mě s tátou hledat a.. já jsem neposlechl mámu, myslím, že na mě bude naštvaná."
"Víš, co si myslím já? Že na tebe bude pyšná, byl jsi statečný, jako tvůj táta."
"Vážně?"
"Ano. Víš.. když jsem tam před půlrokem byla já, byl to právě on, kdo mě zachránil.." Snažila se uklidňovat Parkera, ale přitom musela myslet na to, co se tehdy stalo. Na to, co chtěla zastrčit někam hluboko a zapomenout.
Za chvíli dojeli na parkoviště u nemocnice...
sharya | 
Áááá...jsem moc ráda, že se Parkerovi nic nestalo. Doufám, že to už to bude ok a toho Stanleyho zavřou a on už dá pokoj! Doufám, že to s Boothem nebude nějak vážné a také bude v pořádku, ale musím se přiznat, že jsem se tak bála, když jsem to četla...bála jsem se o ty tři :(( Jsem ráda, že jsou v rámci možností v pořádku :))