Ahoj všichni. Omlouvám se za tu strašnou absenci tady, ale jinak to opravdu nešlo, mrzí mě to, ale nedá se nic dělat. Měli jsme dvoje laborky za sebou, to znamená, že příjdu domů nejdřív v 16:30 a mám se učit 3 předměty na další den a ještě kreslit schemata, projekt z AJ... je toho fakt hodně. Ale dneska vám aspoň udělám radost :)
Pamatujete si ještě na The CC? Někdo jo, někdo ne, každopádně, koho to ještě zajímá - je tu další část. Budu vděčná všem, co si to přečtou a napíšou názory. Docela se nám to chýlí ke konci, ještě tak asi 1-2/3 (?) díly, jak se to vejde :) Já se jdu učit. Užijte si to.
Nemocnice
"Mami!" Rebecca seděla na lavičce, celá bledá... jakmile spatřila svého syna s Temperance, rozběhla se k nim.
"Bože... Parkere," objala ho.
"Ty se nezlobíš?" podíval se na ni.
"Ne, vůbec ne... Ale musíš mi slíbit, že už nikdy nikomu cizímu neotevřeš, vždyť víš, že táta je agent FBI a zná ho plno padouchů..." přitiskla syna znovu k sobě a přes jeho hlavu si všimla Tempe, která je celou dobu s úsměvem pozorovala.
"Ani nevím, jak vám mám poděkovat, doktorko... zachránila jste moje dítě."
"Byla to moje povinnost, jsem Boothova partnerka."
"Jste ten nejlepší parťák, jakého kdy Seeley měl, vážně," zasmála se.
"Kde je Booth?" zeptala se místo toho Brennanová.
"Zatím na sále, vyndávají mu tu kulku, doktor říkal, že si tu pár dní poleží, ale bude v pořádku."
Oddychla si a zadívala se na hodinky. Už před půl hodinou měli volat z FBI, byla docela nervózní. Zastřelila chlapa, co když...? Ale snažila se být v klidu. Zasloužil si to, chtěl zabít Bootha. To musí FBI stačit. Sedla si na židli naproti pokoji a zadívala se směrem k operačnímu sálu č.4. Ať je Booth v pořádku, prosím! Vzpomněla si na tu dobu, kdy byl v komatu... a už to nechtěla zažít znovu, nikdy.
"Kůstko?" šťouchl do ní někdo. Rychle se otočila. Byl to Parker.
"Co se děje?" zašeptala. Viděla, že je sleduje několik důchodkyň, které zřejmě čekaly, až nastane návštěvní hodina. A také Rebecca se na ně dívala. "Parkere, neobtěžuj paní doktorku, pojď si sednout," volala na něho.
Tázavě se podíval na Temperance. "To nic, Parkere, co jsi potřeboval?"
Chvíli se díval do země a pak ze sebe vymáčkl otázku. "T-ti chlapi mě chtěli zabít?"
"Ne, Parkere..." pohladila ho po hlavě. "Chtěli tě jen jako výkupné. Doopravdy šli po mně." Snažila se mluvit klidným hlasem.
"A proč chtěli tebe?"
"Nevyptávej se, už je to za námi. Nemůžu ti vysvětlovat případy FBI, jsi na to ještě moc malý."
"Ale já..."
"A dost Parkere," přerušila ho Rebecca. "Nechceš si jít dát něco k jídlu?"
"Ne, chci nejdřív vidět tátu!" protestoval. A tak čekali dál...
Po chvíli se zase Parker připlížil k Brennanové. "Co se stalo s těma chlapama?"
"Parkere... prosím, nevyptávej se, budeš brzo velký, nebo jak se to říká?"
"Tak fajn, zeptám se táty," sedl si znovu na svoje místo.
Najednou se od dveří ozvalo "No tady jste... " Stála tam Angela s Mickeym v náručí a Hodginsem za zády. "Omlouvám se, neměli jsme Mickeyho kam dát... jak je Boothovi?"
"Je ještě na sále," přistoupila k ní Brennanová a prohlížela si Mickeyho.
"Bude to vážné?" ptala se staroslivě Angela.
"Prý říkali, že ne, jenom mu vyoperují kulku..."
"A ty?" ptala se znovu Angela a prohlížela si se strachem svou kamarádku.
Vtom se otevřely dveře operačního sálu a vyšli dva doktoři. "Dobrý den, vy jste od agenta Bootha?"
"Ano," vydechla. "Jak mu je? Bude v pořádku?"
"Měl by být. Sice si ho tu ještě nějakou dobu necháme, pro případ, že by se do rány náhodou dostal zánět, ale dostane se z toho. Až se probudí, můžete za ním."
Ulevilo se jí ještě víc, ale zároveň měla strach. Strach z toho, co mu řekne, až se vzbudí. Strach z toho, že už nebude žádný takový případ, že se všechno vrátí do normálních kolejí... A tak to také mělo být. Se starostmi o Bootha, Parkera a problémy s FBI úplně zapomněla na Hannah. Sice Boothova přítelkyně byla ta poslední osoba na světě, kterou by teď chtěla vidět, ale Booth ji miloval. Až se probudí, bude ji jistě chtít vidět a ani ona mu v tom nemůže bránit.
"Angelo?" zeptala se nejistě kamarádky. "Dal někdo vědět Hannah o tom, že je Booth v nemocnici?"
"Ehm, asi ne... "
"No fajn, budu to muset udělat. Až se Booth vzbudí, bude ji tu chtít."
"Jsi si tím jistá?"
"Ano, neměla bych být? Je to jeho přítelkyně."
"No dobře, když myslíš, zavolej jí."
O několik minut později
Když říkala, že zavolá Hannah, netušila, že se bude chovat tak, jak se chovala. Co jiného ale mohla čekat? Řvala do telefonu, proč jí nic neřekli, že je Boothova přítelkyně a podobné věci. Nakonec slíbila, že přijede do nemocnice co nejdřív bude moct. Temperance se zhroutila na lavičku vedle automatů. Cítila se hrozně.. nevěděla, co má dělat. Když odejde, bude si Booth myslet, že ho v tom nechala nebo, že jí na něm nezáleží. To nikdy nechtěla. Ale také se mu nechtěla pořád plést do života a už vůbec nestála o setkání s Hannah. Měla by jít, než na ni narazí... Booth to snad pochopí... Až teď si uvědomovala, že ho opravdu miluje. Ale už bylo pozdě. Všechno bylo špatné. Ona měla být v Egyptě a na to všechno už dávno zapomenout...
Pomalu se začala zvedat a mířit k východu, když se za ní ozval hlas její nejlepší kamarádky. "Tempe! Co to vyvádíš?"
Nejdřív se lekla a pak se otočila na Angelu. "Já nemůžu..."
"Musíš! Booth se probral, chce s tebou mluvit.."
"Tak mu vyřiď, že za ním příjde Hannah, já už musím..." Bodlo jí u srdce, když to musela říkat.
"On nechce Hannah, ale tebe." Opravila ji Angela a zadívala se na ni prosebně. Tohle už nemohla vydržet, otočila se a šla za ní.
Vstoupila do pokoje a hned ho uviděla. Ležel na posteli uprostřed pokoje a vypadalo to, že už zase spí. V tu chvíli zmizely všechny obavy z toho, co bude dál... Sedla si na židli k posteli. Byla si jistá, že je vzhůru, ale nechala ho předvádět spánek. Pak si všimla, že ji pozoruje. "Ahoj," pokusil se o úsměv.
"Jak ti je?" zeptala se.
"Jako, kdyby mi vyndali kulku z nohy. Ale je mi dobře.. Byl tady Parker," usmál se.
"Vyptával se tě na případ?"
"Jo," uchechtl se. "Řekl, že jsi strašně vzorná a nic mu nechceš říct."
"No, to jsem," smála se. "Angela říkala, že.. že jsi chtěl se mnou mluvit." začala po chvíli.
"Ano, to měla pravdu," podíval se na ni.
"V tom případě bys měl asi vědět, že jsem volala Hannah a každou chvíli sem dorazí." Podívala se do země.
"A víš, že mně je to jedno?" chytil ji za ruku.
"Nemělo by být, protože byla už takhle dost rozčílená a jestli mě tu uvidí, pravděpodobně udělá scénu..."
"Proč jsi jí volala?" zajímalo ho.
"Myslela jsem si, že ji budeš chtít vidět... nebo ne?"
"Ne," zašeptal. "Já chci jenom tebe." Chytil ji ještě pevněji.
Tušila něco divného. "Boothe, měl by ses vyspat... takhle bys nemluvil, kdybys byl při smyslech." Teď už si nemyla jistá ničím.
"Ale mluvil," podíval se na ni. "Promiň, že mi to tak dlouho trvalo..."
Napůl nevěděla o čem mluví, ale když ji k sobě přitáhl, neodporovala mu. Nedokázala by to, zvlášť když byli v situaci, v jaké byli. Už se nedalo nic dělat. Žádný další útěk do Egypta. Možná byli ještě oba otřesení případem a strachem o Parkera, ale za tu dobu se toho mezi nimi stalo tolik... Booth seděl na posteli a ona se skláněla nad ním. Zatraceně moc blízko.
Uvědomila si, že je po anestezii. "Neměl bys..."
Umlčel ji. "Tohle snad ještě zvládnu.. " a políbil ji. Tentokrát zapomněla na všechno, včetně FBI i Hannah. Už nebylo, co ztratit.
"Boothe?" zeptala se po tom. "Co... co vlastně chceš dělat?" Na jinou otázku se nezmohla.
"Nejdřív ti poděkovat za všechno. Zachránila jsi mě. Zachránila jsi i moje dítě, a to hned několikrát.. Kůstko, možná jsem si to neuvědomoval, ale teď to vím a ty taky.. už to dál nejde, nemůžu být bez tebe.. Auuu, moje noha! "
"Promiň," poposedla si vedle. "Nemám zavolat sestru?"
"Ne, to je dobrý..."
"Boothe, já to myslím vážně, měl by ses vyspat a pak si o tom promluvíme," pokusila se o úsměv.
"Jak myslíš.. ale slib mi, že už nikam neutečeš."
"Slibuju," přikývla.
Najednou se rozlétly dveře, ve kterých nestál nikdo jiný, než Hannah. Zůstala stát, jako by zkameněla a zírala na výjev před sebou. Seděla na jeho posteli, držela ho za ruku a usmívala se na něho. Jakmile ji spatřila, postavila se a pozdravila, jako by se nic nestalo a pak začala se svým odborným monologem o Boothově stavu.
Hannah ji vůbec nevnímala. Po chvíli jen vztekle zamumlala "Ahoj Temperance.."
Radka | 
ta škola je hrozná, když ti toho navalí. Ale na povídku jsem se dlouho těšila a moc jsi mě potěšila. Je to bezva a už se moc těším na další díl. Aspon se zase trochu odreaguju :-)