Kapitola 02; Nečekaná návštěva

22. září 2012 v 19:43 | Anny |  The Secret of Darkness

AUTP: Konečně je ru další díl. Děkuju všem za komentáře k předchozí kapitole, jsem moc ráda, že se vám líbí :)
Tentokrát to bude spíš z pohledu Temperance...


Institut archeologie a archeologické antropologie Charlotte; 1.9.2019, 8:35

Vstoupila do budovy s myšlenkami na Christine. Jak to asi zvládne? Doufala, že se jí ve škole bude líbit, vždyť se tolik těšila. Neměla obavy z toho, že by její dcera nezvládala pozdější studium. Dalo se čekat, že Christine bude po ní... a po otci. Ale jak na to bude reagovat on, až se jednou dozví, že má dceru? A co Christine?
Z myšlenek jí vyrušilo to, že málem narazila do jakési stážistky z oddělení egyptologie. Pak si uvědomila, že stojí u recepce.
"Dobrý den, pane Hustone," pozdravila jako obvykle postaršího strážníka, kterého za těch sedm let už dobře znala. Občas se tvářil nevrle, ale vždy dokázal každého uklidnit, poradit mu a přinutit ho myslet optimisticky. Moc toho o jeho životě nevěděla, tedy kromě faktu, že má tři vnoučata, kterým očividně věnuje většinu svého volného času. Proto to také tak dobře umí s dětmi.
"Doktorko Brennanová, jak to, že jdete dneska tak pozdě?" Nekáral ji, jen se divil, protože obvykle byla v práci jako jedna z prvních.
"Vezla jsem dceru do školy," přiznala.
"No jo, málem bych zapomněl! Vyřiďte ode mě Christine pozdrav, a že se těším, až se s ní zase uvidím."
No jasně, pomyslela si. Při minulé návštěvě se Christine s panem Hustonem až příliš spřátelila, což nedělalo dobrotu, protože dítě do práce nepatří. Šéf by ji zabil, kdyby se Christinina návštěva opakovala.
Pokračovala do své kanceláře a hned potom do laboratoře archeologické antropologie č.2 ve druhém patře, kde měla nedokončenou práci. V chladicím boxu byla kostra, kterou našli v severokarolínské chráněné přírodní oblasti. Ona měla za úkol zjistit, ze které doby pochází a identifikovat ji, jako obvykle. Pokud se nemýlila, mohla být kostra stará tak 500 let, ale přesné stáří ostatků se dozví, až budou výsledky z entomologie.
Dveře se laborky otevřely a vstoupila stážistka Jane. "Dobrý den, doktorko Brennanová,"
"Slečno Battleyová, zajdete prosím pro ty výsledky?" Odpověděla místo pozdravu.
"Samozřejmě, už jdu," za Jane se znovu zabouchly dveře.
Temperance mezitím zkoumala růstové chrupavky. O chvíli později někdo zaklepal na dveře. Že by Jane už byla zpátky?
"Jane, můžete dál, není zamčeno," křikla přes dveře.
Dveře se otevřely, ale nestála tam Jane. Byl to šéf jejího oddělení, doktor George Harrison.
"Dobrý den, doktorko Brennanová, mohla byste na chvilku?" zadíval se na ni a usmíval se. Neuvědomila si, že s kostí v ruce musí vypadat komicky.
Co proboha může chtít? Napadlo ji jako první, ale poslušně přikývla, položila kost a svlékla si rukavice.
"Co potřebujete, pane doktore?"
"Máte tady návštěvu."
"C-cože?"
"Jeden mladý spisovatel by s vámi chtěl mluvit."
"A.. to nemůže počkat až skončím?"
"Prý to spěchá."
"Ale já přece…" Nechtěla mluvit s nějakými spisovateli, když měla práci v laborce.
"Ta chvilka mimo laboratoř vám neuškodí. Běžte. To je rozkaz."
Ach jo. Příčilo se jí, že ona, nejlepší antropoložka na světě a známá spisovatelka ho musí poslouchat a ještě k tomu vyjednávat s bůhvíkým.

***

Kancelář doktorky Brennanové

"Dobrý den," pozdravila muže, který tam na ni čekal. Mohlo mu být okolo třiceti a vypadal až příliš dobře. Nakonec to nebude tak zlé, pomyslela si. "Jsem doktorka Brennanová," představila se a podala mu ruku.
"Moc mě těší, že mám tu čest se s vámi sejít. Jsem James Brighton," usmál se. Nemohl z ní spustit oči.
"Také mě těší, pane Brightone. Co pro vás mohu udělat?"
"Jak jistě víte, jsem spisovatel, píšu detektivky." Nevěděla, ale byla zticha. "Četl jsem i některé vaše knihy, jsou opravdu skvělé," pokračoval.
"Ano, já vím. Děkuji."
"Vy víte, že jsem je četl?" podivil se.
"Ne, vím, že jsem dobrá spisovatelka," usmála se. To ho trochu vyvedlo z míry, jako asi každého, kdo nebyl zvyklý na její upřímnost.
"Zpátky k tématu - co ode mě chcete?" zeptala se.
"No, vlastně nic složitého. Právě teď píšu detektivku z tak trochu jiného prostředí, a potřeboval bych pomoct od odborníka přes identifikaci obětí, tak mě napadlo, že byste mi mohla třeba poradit, rozumíte… aby to vypadalo věrohodně."
"S forenzní antropologií vám ráda poradím, ale dnes mám ještě práci, takže…"
"Mnohokrát děkuji. Mohl bych vás třeba pozvat na večeři?" Usmál se.
"Hmm."
"Co třeba zítra v 6 hodin, v té restauraci naproti institutu?"
"Tak dobře, vezměte s sebou tu knihu."
"Samozřejmě.. Moc mě těšilo. A ještě jednou děkuju."
"Já také. Na shledanou."


Vrátila se do laborky k identifikaci ostatků a stále jí vrtalo hlavou, proč to bylo pro jejího šéfa tak důležité. Nikdy se se spisovateli ani novináři přece nestýkal. A proč ona souhlasila? Kvůli doktoru Harrisonovi? Mohla ho vyhnat, vykašlat se na to a šéfovi říct, že měla práci v laborce. Je to jen jeden z další spousty spisovatelů, kteří píšou o něčem, čemu absolutně nerozumí a tváří se, jako by znali celý svět. Ale přesto se jí tenhle zdál jiný.
Doufala jen, že Lily bude mít čas na hlídání Christine. Lily byla mladá studentka biologie, která si u ní přivydělávala jako chůva. Temperance s ní byla víc než spokojená, a stejně tak i u Christine získala oblibu. Napadlo ji, že za chvíli by měla jet do školy, slíbila totiž Christine, že pro ni první den přijede.

***
O hodinu později, v autě

"Tak co, zlato, jak bylo ve škole?" usmála se a pohlédla na Christine v zadní sedačce.
"Ale jo, bylo to fajn. Nejdřív nás seznamovali se školním řádem a pak jsme měli nakreslit obrázek nějakého zvířete."
"A co jsi kreslila ty?"
"Delfína. Ale učitelka si je vybrala, takže ti ho nemůžu ukázat…"
"Určitě je krásný, umíš skvěle kreslit."
"Myslím, že některé věci mi jdou líp…" Christine se usmívala od ucha k uchu.
"A co spolužáci?"
"Nevím. Moc inteligentních jsem ještě nepoznala," rozchechtala se.
Smály se obě.
"Hlavně, že se ti tam líbí, to je nejdůležitější."
"Co ty v práci?"
"Pozdravuje tě pan Huston," vzpomněla si.
"Strýček Jerry? Už dlouho jsem se s ním neviděla…" tohle byla prosba.
"Teď máš školu. A Lily."
"Ale až se Lily bude učit na zkoušku…"
"Uvidíme. Co by sis dala k obědu?" změnila téma.
"Co třeba pizzu?"
"Fajn, objednám to doma. Jakou bys chtěla?"
"Vegetariánskou, jako vždycky."
"Dobře, já taky," ohlédla se a usmála se na dceru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 22. září 2012 v 21:11 | Reagovat

To je superní :-) i když ta první část se mi líbila víc no :D Ale Christine je dokonalá :-) už se těším na další část :-)

2 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 24. září 2012 v 17:13 | Reagovat

budu ráda, když se koukneš ke mě :-) inspirovala jsi mě a tak tam pro tebe bude zítra překvapení :-) dnes si tam můžeš také něco pěkného přečíst :-)

3 Karamelka Karamelka | Web | 28. září 2012 v 11:13 | Reagovat

jéé :)) to je krásná část, jen doufám, že to opravdu bude jen obyčejný spisovatel a nic víc :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama