Kapitola 03; Vědět, kdo jsem

3. října 2012 v 16:21 | Anny |  The Secret of Darkness

Ahoj Bonesáci! Omlouvám se za neaktivitu, nebudu to rozvádět- prostě vůbec nestíhám... Dneska tu máte aspoň další díl povídky. Začíná se to komplikovat.. no, snad se vám líbí :) Děkuju všem za komenty a vůbec za to, že to čtete :33



Charlotte Elementary School; 2.9.2019, 11:30

Christine vyšla jako jedna z prvních ze školní budovy. Čekala, že uvidí Lily, ale ta tam ještě nebyla. Nejspíš se musela někde zdržet. Určitě se brzy objeví, pomyslela si.
Někdo na ni zezadu volal. Otočila se. Byla to spolužačka. Dlouhé hnědé vlasy, hnědé oči a kamarádský úsměv na tváři. Tušila, že se jmenuje Amy.
"Ahoj," vyhrkla udýchaně. "Taky na někoho čekáš?"
"Na Lily, už tu měla být," odpověděla Christine.
"Lily je tvoje starší sestra?" Zajímala se.
"Ne, Lily je moje chůva. Jsem bohužel jedináček."
"Aha, tak to jo," zrudla. "Jinak, já jsem Amy, jestli to nevíš. Ty jsi Christine, že jo?"
"Christine Brennanová," přikývla.
"Wow, nejsi náhodou dcera Temperance Brennanové?"
"Jo, to jsem. Ale... ty se znáš s mojí mámou?"
"Ne, ale moje babička miluje její knížky. A jelikož babička hrozně špatně vidí, mamka jí je často večer předčítá, tak že něco zaslechnu i já," zasmála se. "Páni, to bude šok, až jí řeknu, že chodím do třídy s dcerou známé doktorky Brennanové!"
"Vážně jsem tak slavná?" smála se Christine.
"Fakt. A ani o tom nevíš, jak vidím."
"Máma mi nikdy neřekla…"
"Rodiče dětem neříkají spoustu věcí, na to si už musíš zvyknout."
"Já vím, jsem na to zvyklá." Nevěděla, jestli se má na matku zlobit za to, že jí nikdy nedovolila si přečíst ani jednu ze svých knížek, a proto teď ve škole vypadá, jako když nezná ani vlastní rodinu. Vlastně neznala. Neznala ani sama sebe. A to byl ještě větší důvod ke vzteku.
"A.. tvůj táta dělá něco jako detektiv Andy Lister?" vyzvídala Amy.
Úplně v ní hrklo. Co? Kdo? "Ne, nevím, kdo je můj táta. V životě jsem ho neviděla," polkla. "Copak ty o tom něco víš?" zeptala se Amy.
"No, já.."
"Ahoj Christine!" Prudce se otočila. Za Amy stála vysoká dívka s blonďatými vlasy staženými do ohonu a usmívala se od ucha k uchu. Lily.
"Ahoj Lily! Byla jsi ve škole?" Lily si ve svém volnu přivydělávala přednáškami z biologie na základní škole nedaleko odtud.
"Jo," přikývla "Zdržela mě profesorka Manchesterová, tak mi ujel autobus a musela jsem čekat na další... Ale koukám, že se dobře bavíte." Podívala se na ni a pak na Amy.
"Tohle je Amy. Chodí se mnou do třídy," představila nepřítomně spolužačku.
"Moc mě těší, Amy. Ale teď už bychom měly jít, Christine…"
"Jasně, vždyť já už taky musím," Amy ukázala na právě přijíždějící auto.
"Tak ahoj!"
"Ahoj Christine, uvidíme se zítra," zamávala na ni.
Christine se poslušně vydala za Lily k jejímu autu.

***

Další den v práci utekl jako voda. Pomocí entomologických výsledků se jí konečně podařilo ověřit stáří ostatků. Pan Huston měl dovolenou. Doktor Harrison byl někde v terénu. Druhého antropologa z oddělení, doktora Williama Granta za celý den také neviděla, pravděpodobně byl v laboratoři č.3 se speciálním vybavením a zabýval se svými případy. Občas se na chodbě objevili nějací stážisté, nebo pracovníci z jiných oddělení, jinak bylo ve druhém patře liduprázdno. Když dokončila svoji práci, byly 3 hodiny odpoledne. Nejvyšší čas na cestu domů. A přípravu na večeři s Brightonem.

Když přijela domů, Christine už ji vítala u dveří s nadšením z prvního domácího úkolu. Poděkovala a zaplatila Lily za hlídání, oblékla se, učesala a asi po hodině vyrazila do restaurace.

James Brighton seděl u stolu v rohu, musel tam čekat už nejméně hodinu, protože ona dorazila v půl šesté. Chvíli ho pozorovala, jak si pročítá jídelní lístek, pak postoupila o několik kroků blíž. "Dobrý večer."
"Dobrý večer, doktorko Brennanová. Děkuji, že jste přišla."
Posadila se a sáhla po jídelním lístku. Když ho přečetla už potřetí, dorazil nevrle vypadající číšník.
"Přejete si?"
"Doktorko?" Dal ji Brighton přednost při výběru.
"Dám si zeleninový salát a minerálku." Číšník si něco poznamenal na lísteček. Pak se zadíval na Brightona a zapsal si jeho objednávku.
"Držíte dietu?" podivil se Brigton, hned jak číšník odešel.
"Jsem vegetarián, snažím se jíst zdravě a nepropadnout alkoholu," vysvětlila.
Uchechtl se. "Máte s ním špatné zkušenosti?"
"Jak se to vezme." Vzpomněla si, kdy pila naposledy a s kým. Přejel jí mráz po zádech.
Už zase se smál a to ji znervózňovalo. "A co vy, pane Brightone?"
"Říkejte mi Jamesi."
"Temperance," podala mu ruku.
"Dobře, Jamesi, tak kde máte tu knihu, se kterou jste chtěl poradit?" změnila téma.
"Tady to je," vytáhl z tašky desky a podal jí je. "Ta část je na straně 35."
Začala dlouhá diskuze o jeho knize. Mezi řečí na ni vrhal letmé pohledy. Nevěděla, co si o tom má myslet, ale jedno věděla: Na bláznivého fanouška, nebo nevědomého spisovatele byl až moc inteligentní.

***
Christine ležela na posteli. Lily pracovala na nové prezentaci pro přednášku v základní škole a ona slíbila, že bude "potichu ve svém pokojíčku". Úkol už měla dávno hotový a nic jiného ji v tu chvíli nebavilo.
Přemýšlela. Přemýšlela o tom všem, co ví i neví. O tom, co všechno jí matka zatajila. O tom, co jí řekla Amy. A stále si kladla tu samou otázku; proč? Proč před ní matka i dědeček tají minulost? Proč to mohou tušit i ostatní a ona ne? Proč nemůže znát celou svoji rodinu? Proč nemůže vědět, odkud doopravdy pochází? Spousta dětí žila jenom s matkou, nebo jenom s otcem, ale vždy věděly alespoň něco o tom druhém. Ona nic.
Co když to Amy opravdu ví? Nechápala odkud, ale pokud byla její matka opravdu tak slavná, mohlo se něco dostat i do bulváru…V tu chvíli byla odhodlaná udělat všechno pro to, aby toho zjistila co nejvíc. Když jí to nechtějí říct, vypátrá si to sama. Má na to plné právo. Usínala se smíšenými pocity vzteku a nadšení. Zítra si promluví s Amy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Renesmee Renesmee | Web | 3. října 2012 v 22:23 | Reagovat

Už jsem to psala i u Karamelky, nechci tu lhát že to čtu a psát jak je to skvělý a tak se radši přiznám, že na to prostě nemám čas. :) Nic méně, v budoucnu, pokud povídku nesmažeš jí uričitě plánuju přečíst..ted však nestíhám vůbec nic. Tak se nezlob ;) ale chodit sem budu.

2 Anny Anny | 4. října 2012 v 16:03 | Reagovat

[1]: Jasně, absolutně tě chápu; taky nemám čas a nikoho přece nenutím :)
Popravdě, nesnáším, když někdo napíše takový koment a nečetl to.. buď se vyjádřím k povídce, kterou čtu a která mě zajímá a nebo to nekomentuju a jdu dál... to samé s články.. tohle prostě nechápu :D Moc si vážím toho, že jsi to napsala, pokud někdy budeš mít čas si to přečíst, budu ráda za tvůj názor ;)

3 ♥PawlušQa♥ ♥PawlušQa♥ | E-mail | Web | 4. října 2012 v 19:32 | Reagovat

je to super část :-) těším se, co bude dělat Christine :-) bude to sranda :D

4 Domí Domí | 5. října 2012 v 6:33 | Reagovat

Povídka je úžasná!! :)

5 Karamelka Karamelka | Web | 5. října 2012 v 13:01 | Reagovat

jéé :)) to je dokonalé, jsem zvědavá, jestli Christine na něco přijde, ale myslím, že na něco přijde :)) mrzí mě, že jí alespoň Temperance neřekla o tom, že je slavná...ale na druhou stranu Kůstku chápu :)) už se těším na další část :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama